U starších lidí je nutné zahrnout proces stravování do společenských aktivit.
Snažte se posazovat pacienta ke stolu s ostatními rodinnými příslušníky. Pokud to jde, vyhýbejte se krmení pacienta v posteli. Jestliže je to přesto nezbytné, snažte se po dobu jídla zajistit příjemné prostředí. Pacienta, který prodělal jednostranné ochrnutí, je třeba naučit jíst jednou rukou. Přitom ho k této činnosti povzbuzujte. Pokuste se zapojit i druhou ruku, jak je to jen možné. Nevidomý pacient obvykle zvládne najíst se sám. Jemu stačí vysvětlit, kde co najde na podnosu. Lze používat pomocné prostředky, například hrnky s víčkem se sacím otvorem nebo brčka na pití, speciální lžičky a vidličky.
Proces stravování vyžaduje trpělivost a čas. Během jídla zvedněte vrchní část pacientova trupu co nejvýš. Hlídejte dodržování norem chování okolí a podávání pokrmů (podnosy). Pokud ošetřovaný při krmení potřebuje vaši pomoc, provádějte to klidně. Je důležité podávat pokrm po malých soustech. Mělo by se střídat podávání potravin a tekutin. Pacient se nesmí krmit násilím. To může vést ke vniknutí potravy do průdušnice, k silnému kašli, křečím a udušení. Po dojedení je nutné udělat pořádek a sklidit nádobí. Vystydlá polévka nebo okoralé pečivo, ležící na nočním stolku celé hodiny, sotva dodají chuť k jídlu. Denní strava ošetřovaného se má skládat ze tří základních jídel. Mezi nimi je možné nabídnout ovoce, jogurt nebo mléko. Jídlo se nesmí kombinovat s léky. Může to změnit jejich vlastnosti a pokazit chuť jídla.
V případě umírajícího pacienta se doporučuje plnit všechna jeho přání. I to, co má zakázáno. Sluší se uspokojit všechny prosby umírajícího člověka.
Existuje mnoho příčin, které mohou mít vliv na nechutenství. Jsou to jednak změny související se stárnutím, jednak faktory vyplývající z nemoci samotné a z užívání léků. Špatná nálada a menší chuť k jídlu mohou být vyvolány vlastní nemocí, doprovázené bolestí, nevolností, obavami o svůj stav, příjmem léčivých přípravků. To vše člověku snižuje nebo úplně bere chuť k jídlu. Pokud je pacient stále napomínán a znervózňován, když odmítne potravu, jeho stav se může zhoršit.
Lidé trpící psychickým onemocněním jsou často hubenější, i když s tím jejich choroba nemá přímou souvislost. Nemocní, kteří trpí syndromem demence, se vyznačují poruchou paměti a zapomínají se zkrátka najíst. Ošetřovaní s psychickými poruchami mohou odmítat jídlo a pití bez jakékoli rozumné příčiny.
Nemoc a stravování ošetřovaného jsou navzájem těsně spojeny: na jedné straně mnohé nemoci jsou důvodem snížení chuti k jídlu a tělesné hmotnosti, na druhé straně podvyživení lidé častěji onemocní. Souvisí to s tím, že se snižuje odolnost organismu vůči různým infekcím. Při špatném stravování se zpomaluje hojení ran, nemocný obtížně snáší ozařování, cytostatika, prodlužuje se pooperační uzdravování.
Jestliže ošetřovanému chybí chuť k jídlu, je třeba chovat se k němu rozumně. Je nutné zjistit, co by si přál, a snažit se přání splnit. Člověk nejlépe přijímá potravu, na kterou je zvyklý. Pro povzbuzení chuti je možné k obvyklému jídlu nabídnout novou omáčku nebo salát. Přidáním čerstvé zeleniny získá jídlo na vzhledu i na chuti.
Pokud ošetřovaný trpí psychickou poruchou, může pomoci, když ho zapojíte do přípravy pokrmu a prostření stolu. Při této činnosti je třeba ho povzbuzovat. Společné obědy rodinných příslušníků a ošetřovaného často přinášejí značný prospěch. V případě pacientova nechutenství a úbytku váhy je nutné poradit se s ošetřujícím lékařem. Ten, pokud to uzná za nutné, pošle nemocného na další vyšetření. Je nezbytné zkontrolovat všechny přijímané léky, protože mohou způsobovat nevolnost a snížení chuti k jídlu.
Vyčerpání ošetřovaného může být způsobeno nechutenstvím, i když příčina může tkvít i v nedostatečném příjmu energie z jídla. Energie získaná z jídla je nezbytná pro základní látkovou výměnu, vytváření tepla, duševní i fyzickou činnost. Množství energie nutné pro organismus závisí na pohlaví člověka, věku, váze a také na fyzické aktivitě. S věkem potřeba energie u organismu klesá, protože se snižuje základní látková výměna i fyzická aktivita.
Energie se vyjadřuje v kilojoulech nebo kilokaloriích (1 kcal = 4,2 kJ). Na obalech potravinových produktů v prodeji jsou obvykle uvedeny oba údaje.
Průměrná denní energetická spotřeba pro lidi s malou fyzickou aktivitou je uvedena v tabulce 1.
| Muži (váha do 70 kg) | Ženy (váha do 60 kg) | |||
|---|---|---|---|---|
| Věk | 61–75 let | Nad 75 let | 61–75 let | Nad 75 let |
| Průměrná spotřeba kcal/den | 2 300 | 2 000 | 1 850 | 1 700 |
| Rozmezí | 2 100–2 500 | 1 800–2 250 | 1 700–2 000 | 1 500–2 850 |
Vitamin B6 – potřeba tohoto vitaminu narůstá s věkem.
Zdroje: maso, játra, droždí, celozrnné potraviny, pšeničné otruby, banány, luštěniny, listová zelenina, hnědá rýže
Vitamin B12 – potřeba tohoto vitaminu narůstá s věkem.
Zdroje: játra, ryby, maso, vejce, mléko a jiné mléčné výrobky
Kyselina listová (B10) – má ochranné účinky při srdečních chorobách a některých formách rakoviny.
Zdroje: zelenina (petrželka, špenát, kopr atd.), kořenová zelenina, celozrnné produkty, droždí, játra, mléko
Beta-karoten – snižuje nebezpečí vzniku srdečních chorob, šedého zákalu a rakovinných onemocnění.
Zdroje: mrkev, žluté a oranžové ovoce a zelenina (rajčata, pomeranče, meruňky), zelená listová zelenina (brokolice)
Vitamin C – má velký význam v upevňování zdraví a předcházení onemocnění z nachlazení.
Zdroje: ovoce, černý rybíz, angrešt, zelí, papriky, rajčata a další zelenina
Vitamin E – přispívá k posilování imunity a udržení pevného zdraví.
Zdroje: otruby z obilnin, rostlinný tuk, vejce, zelenina (zelí, pórek, cibule, hrách)
Vitamin D – je nezbytný pro udržení pevnosti kostní tkáně.
Zdroje: mléčné výrobky, játra, vaječný žloutek, ryby; největší množství vitaminu obsahuje rybí tuk
Nedostatek vápníku způsobuje oslabení pevnosti kostní tkáně.
Zdroje: mléko a mléčné výrobky (jogurt, tvaroh, kefír), zelí, kedlubny, luštěniny, špenát a další zelenina
Je nezbytné dbát na to, aby jídelníček obsahoval železo.
Zdroje: játra, vnitřnosti, vejce, ryby, výrobky z obilovin, sušené ovoce, zelená zelenina
Organismus může trpět nedostatkem hořčíku a selenu.
Zdroje hořčíku: ořechy, banány, meruňky, sójové boby
Zdroje selenu: mořští živočichové, česnek, rajčata, minerální voda
K normální činnosti organismu je nutné denně vypít určité množství vody. Přitom na objem vypité vody má vliv: objem tělesné námahy, nadužívání slaných potravin, zvýšení teploty těla, zvracení, průjem. Potřeba vody pro dospělého představuje 20–45 ml na kg hmotnosti těla nebo průměrně 1,5–2 l za 24 hodin. Asi polovinu této potřeby tvoří nápoje, druhou polovinu dodává jídlo. Dbejte na to, aby ležící pacient dostával každý den čistou pitnou vodu. Pacientovi s demencí se doporučuje pravidelně dávat napít, protože on sám si nemusí říct, že má žízeň. Úbytek vody v objemu 5 % tělesné hmotnosti může být příčinou značného zhoršení subjektivního stavu pacienta. 10 % úbytku vody je už těžká dehydratace neboli odvodnění organismu. 15–20% úbytek kapalin v organismu může způsobit smrt. U pacientů s onemocněním srdce a ledvin se musí vodní bilance sledovat zvlášť bedlivě. U těchto chorob je možné pozorovat hromadění tekutin v organismu a vznik otoků. Přijímání močopudných nebo odvodňovacích preparátů může naopak způsobit nadměrný úbytek vody, na což upozorní vznik žízně a suchosti rtů, závrati a samozřejmě zesílené uvolňování moči. Příčinou suchosti rtů může být i snížení tvorby slin, při kterém pomáhá časté svlažování rtů. Velmi důležité je dbát na hygienu ústní dutiny, což platí i u oslabených ležících pacientů. Zuby a ústní dutinu je třeba čistit ráno a večer a také po každém jídle.
Starší člověk preferuje příliš sladkou nebo příliš slanou potravu.
S věkem dochází k zakrňování chuťových papil na jazyku. Změny se týkají především papil, s jejichž pomocí člověk rozeznává slanou a sladkou chuť. Snižuje se i tvorba slin.
Nadměrné požívání slané potravy vede k zadržování tekutin v organismu, otokům a zvyšování tepenného tlaku. Nadměrná spotřeba sladkostí, tj. sacharidů a cukru, má za následek zvyšování tělesné váhy. U obézních osob se zvyšuje riziko vzniku srdečně-cévních chorob a cukrovky.
Při ochucování jídel je možné použít bylinky a omáčky s nižším obsahem soli. Vynechte slané bujonové kostky a koření.
V případě potřeby oslazení nápojů se dají použít náhražky cukru. Před limonádami a dalšími sycenými nápoji je třeba dát přednost minerální vodě a šťávám. Bobulové plody a ovoce jsou nejprospěšnější v syrovém stavu. Vyhněte se sladkým kompotům a zavařeninám.
Věkem oslabuje napětí spodního svěrače jícnu. Zpomaluje se motorika zažívacího traktu. Uvedené změny mohou nastat také u řady onemocnění. Za pálení žáhy může nadváha, záliba v čokoládě a tučném jídle. Pálení žáhy může být vyvoláno vedlejšími účinky řady léků. Příčinou vzniku palčivé bolesti za hrudní kostí je vniknutí obsahu žaludku do jícnu. Dlouhodobě udržovaný reflex vede k zápalu sliznice jícnu, což se může zase projevit polykacími obtížemi a nepříjemnými pocity za hrudní kostí, zejména při konzumaci tvrdých potravin.
Je třeba vyvarovat se jídel a činností, které způsobují vznik pálení žáhy. Například vnikání obsahu žaludku do jícnu je vyvoláno horizontální polohou. Proto by se nemělo uléhat do postele dřív než dvě hodiny po jídle. Ležícího pacienta je dobré po jídle podepřít do polohy vsedě. Pacientům je nutné dávat jíst častěji a po malých porcích. Pokud už došlo k pálení žáhy, pomoci může několik doušků tekutiny, vody nebo mléka. Rovněž lze podávat preparáty, které jsou k dostání v lékárnách a které neutralizují působení kyselin žaludečních šťáv. Pokud potíže přetrvávají, ošetřující lékař může předepsat léky na snižování sekrece žaludečních šťáv.
Obtíže při polykání se mohou objevit při otocích a chorobách nervové soustavy. Někdy tyto potíže doprovázejí proces stárnutí organismu. V tomto případě dochází k pomalému zhoršování tohoto neduhu a člověk si na tento stav zvykne.
Obtíže při polykání vznikají obvykle při polykání tvrdé potravy (suchý chléb a pečivo, špatně rozžvýkané maso). V tomto případě se tvrdé potravě vyhněte nebo ji rozmělněte. Je třeba dávat přednost jídlům z mletého masa. Vařené nebo pečené maso se před jídlem jemně nakrájí. Tvrdé potraviny se doporučuje zapíjet tekutinami. Pokud obtíže při polykání zesilují, rozemelte jídlo na kaši nebo použijte dětskou výživu – hotové pyré pro kojence a malé děti.
Pokud není možné podávat potravu ústy, zavede se nemocnému v nemocnici gastrostom. To je speciální sonda, jejíž jeden konec je umístěn v žaludku a druhý je vyveden na povrch břišní stěny. Podávání potravy pacientovi se provádí přes tuto sondu.
Kvalifikovaná stomatologická pomoc je bohužel pacientům, kteří potřebují domácí ošetřování, těžko dostupná. Velmi často se pacienti na invalidních vozících ani nedostanou do zubní ordinace. V případě oslabených a těžkých pacientů lékař mnohdy není přesvědčen o řešení této situace. A tak jsou tito ošetřovaní stále častěji nuceni obejít se do konce života pouze se zuby, které mají. Proto je pro ně nezbytné pravidelné ošetřování a léčení.
Kromě estetických problémů mohou zkažené zuby a zanícené kořeny způsobit zhoršení řady nemocí, především revmatismu a ledvinových onemocnění. Chybějící zuby vedou k omezení v přijímání potravy. Medicína tomuto problému nevěnuje patřičnou pozornost, i když to má značný vliv na kvalitu lidského života.
Pokud se nepodaří dovézt ošetřovaného k zubnímu lékaři, je nutné postarat se o hygienu jeho ústní dutiny. Je nezbytné čistit zbývající zuby dvakrát denně zubní pastou. Nesnímací korunky a můstky se čistí stejně jako normální zuby. Snímací protézy je třeba vyjmout z ústní dutiny a umýt pod tekoucí vodou. Doporučuje se mýt protézy po jídle a sundávat je na noc. Pro ústa zcela bez zubů se prodávají tekutiny pro vyplachování ústní dutiny. Lze použít i teplý heřmánkový čaj.
