Přihlášení
Dýchání
Dýchání je životně důležitá funkce organismu. Při dýchání dochází k zásobování organismu kyslíkem a k vylučování kysličníku uhličitého. Poruchy dýchání jsou nejčastěji podmíněny chronickými onemocněními dýchacích a srdečních orgánů, U nemocných na lůžku a málo pohyblivých pacientů dochází k oslabení funkce dýchacího ústrojí. Taková situace nakonec vede ke kyslíkovému hladu organismu a přispívá ke vzniku zánětu plic.
Je třeba dávat pozor na to, zda ošetřovaný může dýchat v noci. Krátkodobé ucpání nosu, pozorované při akutní rýmě, obvykle po několika dnech přejde. Příčiny dlouhodobého ucpání nosu mohou být nejrůznější a jejich objasněním se musí zabývat lékař-otolaryngolog; v případě nutnosti určí i léčbu. Místnost nemocného, který má problémy s dýchacími cestami, je třeba častěji větrat.
Pokud je vzduch v místnosti příliš suchý (relativní vlhkost je nižší než 45 %), potom je možné vlhkost vzduchu zvýšit tak, že v místnosti umístíme otevřenou nádobu s vodou nebo zvlhčovač vzduchu. Pro zmírnění silného dráždivého kašle a bolesti v krku je nutné kloktat slabý roztok soli, čaj z květů měsíčku nebo heřmánku, cucat bonbony s příchutí eukalyptu, tabletky na vstřebání otoku v krku (pastilky). Infekce proniká do dýchacích cest ve velké míře z dutiny ústní a horních cest dýchacích; proto je nutné stále pečovat o hygienu ústní dutiny nemocného s poruchami dýchání.
U nemocného na lůžku může vzniknout stagnace hlenu a v důsledku toho zánět plic. Velké nahromadění hlenu v dýchacích cestách a chronický zánět ztěžují průchod vzduchu průduškami. Zkrácení hladkého průduškového svalstva může vést k zúžení průdušek – k bronchospazmu (především u astmatiků). U nemocných s chronickými plicními chorobami, kteří jsou dlouhodobými kuřáky, se často vyskytuje rozedma plic (emfyzém), v jejímž důsledku jsou plíce poškozené. Amplituda pohybu hrudního koše se při dýchání zmenšuje. Vytvářejí se chronické poruchy dýchání a zeslabuje se síla odkašlávání. Ošetřovanému je třeba při odkašlávání hlenu pomoci. V případě potřeby je možné použít přípravky, které podporují ředění a vylučování hlenu.
Zapamatujte si!
- Dýchání je snadnější v poloze polosedě.
- Při kašli si nemocný sám může rukou přidržovat horní část břicha. Při silném záchvatu kašle je třeba nemocnému pomoci: postavte se mu za záda a obejměte rukama dolní část jeho hrudního koše a horní část břicha, zafixujte je.
- Polohu nemocného na lůžku je třeba měnit každé 3–4 hodiny.
Čaje proti kašli
Připravte čaj z rostlinných přípravků, které jsou k dostání v lékárně, nebo si je můžete vypěstovat či nasbírat sami. Jako čaj proti kašli se používá: pukléřka islandská, dobromysl obecná, tymián nebo mateřídouška, řebříček, pupeny borovice, lipový květ, heřmánek, listy podbělu a jitrocele, yzop, kontryhel obecný, květy petrklíče a měsíčku, šalvěj, listy vrbovky úzkolisté a brutnáku, oddenek pýru, šťáva z kuchyňské cibule a černé ředkve s medem. Čaj se pije jak horký, tak studený, 4–6 šálků denně (pokud není omezeno přijímání tekutin). Tekutina rozřeďuje hlen v průduškách a přispívá k jeho vyloučení.
Dechová gymnastika
Dýchání je do jisté míry možné zlepšit pomocí dechové gymnastiky nebo pomocných prostředků, jejichž používání přispívá ke vzniku odporu v dýchacích cestách při výdechu, aniž by při tom došlo k sebemenšímu poškození průdušky.
Dechová cvičení
- Vezměte 1,5litrovou plastovou láhev a trubičku o délce 50 cm a průměru 8–10 mm (hadici).
- Do láhve nalijte jeden litr vody a vložte do ní trubičku tak, aby jeden z jejích konců dosáhl na dno láhve.
- Láhev postavte na stůl.
- Nemocný sedí u stolu.
- Nemocný vezme vnější konec trubičky do úst, hluboce se nadechne nosem a v duchu počítá do čtyř až pěti.
- Pomalu vydechuje hadicí do vody, v duchu počítá do osmi až deseti.
- Je třeba dýchat nejméně 5–10 minut; podle potřeby se přitom dělají přestávky na odpočinek.
- Toto cvičení je třeba opakovat mnohokrát za den (nakolik stačí síly).
Je možné nafukovat také nafukovací balonek, to však vyžaduje velkou námahu a ne každému to vyhovuje.
Dechovou gymnastiku je možné kombinovat s vytvářením odporu při výdechu. Nemocný provádí kratší nádech nosem, potom výdech ústy s polootevřenými rty, jako kdyby něco nafukoval, nebo vyslovuje zpěvavě zvuky „k“, „p“ nebo „r“.
Nemocného na lůžku je možné naučit techniku (břišního) dýchání bránicí, což v konečném důsledku povede ke zvýšení pohyblivosti dolní části plic. Nemocný leží na zádech, ruce má položené na břiše a snaží se dýchat tak, že při nádechu břicho vypíná a při výdechu je vtahuje dovnitř.
